Sedím v útulné a zdobně upravené kanceláři, kterou jsem si zařizoval v průběhu posledních šesti let. Před dvěma roky šel můj byznys úplně skvěle. Zakázek na projekty bylo víc, než jsem stíhal realizovat, firma byla úspěšná, bohatla a já s ní. Velké monitory, kvalitní počítače, kožená křesla, velké masivní stoly. Můj a sekretářky a pomocnice v jednom, Šárky.
Přišel Covid a vše šlo do kytek. Nějak se držím, ale spíše jde o agonii. Ještě mám sice nějaké projekty, ale proč si držím Šárku, si nedokážu obhájit. Už nějakou dobu těžko pro ni hledám smysluplnou práci. Mám pocit, že už dávno nastal čas situaci řešit, ale setrvačnost a zvyk na pohodlí při práci řešení odsouvá.
Začal jsem šetřit. Šárka souhlasila se snížením platu, ale úspory jsou minimální. Firma žije z podstaty. Šárka, jako by to tušila, nasadila ženské zbraně, aby se u mne udržela. Doma nedoceněna a zřejmě i zanedbávaná. Koukám, jak mi nese kávu, jak se předklání a dává mi nahlédnout do výstřihu. Muž lovec ve mně zareaguje a začnu ji pozorovat. Ze stolu mi vezme nějaké šmíráky, že je vyhodí do koše. Netrefí se. Ladným předklonem se pro neposlušné papíry předkloní a nechá tak svou kratičkou sukni vystoupat necudně vysoko. Že by schválně? Všimnu si, že nemá kalhotky. Vůbec je dnes celá naostro.Tak dost, tohle smrdí rozvodem. A o ten nestojím. Rozhodl jsem se a začal konat. Pár telefonů, jedna osobní schůzka a problém s úsporami a se Šárkou je vyřešený. Pronajal jsem si virtuální kancelář.
Virtuální kancelář v Ostravě pronajímá firma s názvem Společnost Farka Česko s.r.o. Za pár kaček na měsíc, pro představu za dvě krabičky cigaret, budu mít virtuální kancelář. K tomu poštovní služby, a kdyby se na mne začala štěstěna opět usmívat, mohu pro potencionální obchodní schůzky využít jednu z kanceláří či zasedacích místností, nejen zde, ale i na dalších místech v Polsku. Tomu říkám úsporné řešení.